Pekelnej Rozjezd

Tak, a jsem tu. Prázdniny utekly jako voda a ani jsem se nenadál, sedím v bytečku kousek od historického centra Lisabonu a píšu první příspěvek do tohoto blogu. Ale to předbíhám, přeci jen, první den je první den a zasloužil by v tomto blogu trochu pozornosti. A to i proto, že nebyl ani trochu takový, jak jsem si ho představoval...

Než jsem do Lisabonu odjížděl, měl jsem to vše ideálně naplánované - přílet v 1:10 ráno na lisabonské letiště, kde na mě někdo bude čekat, vezme mě do rezidence, kam jsem žádal o ubytování a během úterka si pak ve škole vyřídím lítačku a takové ty věci. A celé to probíhalo asi následovně:

V 1:10 jsem opravdu přiletěl, zavazadlo také, takže jsem pln dobré nálady vyrazil směrem ke skupince lidí s cedulkami hledaje své jméno. Tak trochu jsem byl i připraven na variantu, že tam na mě nikdo čekat nebude (jelikož se během prázdnin zahraniční oddělení univerzity ISCTE vyprofilovalo jako spíše nekomunikativní, napadlo mě, že můj email s detaily o příletu zkrátka nidko nečetl)....no, asi to už tušíte, nikdo na mě nečekal.

Po hodine sezení mě to pomalu už přestalo bavit, tak jsem v materiálech vylovil adresu hostelu, který jsem našel na internetu a vyrazil k prvnímu taxikáři. Ten mě upozornil, že je to pěší zóna, takže mě přímo k hostelu nezaveze, a už jsme jeli. Vysadil mě kousek od ulice Rua Augusta, která je jednou z těch větších v historickém centru Lisabonu, řekl mi, jak se na ni dostanu a vyrazil jsem hledat vysněný hostel.

Ten jsem na liduprázdné Rua Augusta po chvíli opravdu našel, niméně fakt, že měli plno, mě zrovna moc nepotěšil (také proto, že jeden kufr měl 25kg a druhý 17kg a recepce byla v prvním patře). Na druhou stranu, nasměroval mě k jinému hostelu, který byl jen několik desítek metrů. Ani tam měl ale nepotěšili (a ke všemu měli opět recepci v prním patře). Slečna ale zavolala do dalšího hostelu a tam se na mě usmálo štěstí. Navíc byl jen cca 200 metrů od místa, kde jsem se zrovna nacházel (fakt, že jsem musel s kufry do druhého patra, jsem nějak zkousnul). Vyřízení formalit na recepci zabralo jen pár minut, pak rychlá sprcha a konečně spánek.

(Než budu pokračovat, chtěl bych ještě vyzvednout kvalitu zdejších hostelů. Byl jsem až překvapen, jak hezké všechny tři byly, jak byly perfektně zařízené a když k tomu připočtu cenu 22 EUR, ve které byla i snídaně, můžu tento typ ubytování jen doporučit. Osobně jsem spal v Lisboa Living Lounge, Rua do Crucifixo 116 - Pokud zvažujete cestu do Lisabonu, zkuste ho.)

Cca o půl desáté jsem se probral, vyrazil na snídani, sbalil věci a vyrazil směr škola (a ještě stihl prohodit pár slov s Australankou Alison, která se mnou byla na pokoji a vyprávěla mi, jak jede studovat do Španělska, sestru má v Anglii a a bráchu v USA - asi to v Austrálii je nic moc, když se odtamtud takto přesouvají:)). Bylo fajn, že jsem si ten těžší kufr mohl nechat na hostelu, tak jsem popadl jen ten menší a jel jsem si do školy pořešit ubytování na rezidenci.

Školu jsem po chvilce hledání našel, International Relations Office také, ale tam mě zrovna moc nepotěšili. Když se mě borec, který má na starosti ubytování, zeptal: "A ty jsi si nežádal o ubytování na rezidenci, že ne?", "trochu" mě zaskočil. Odvoz z letiště jsem překousl, ale fakt, že mi nebyli schopni zajistit ubytování (když jsem jim kvůli tomu předtím zahltil mailovou schránku dotazy), to už na mě bylo trošku moc. Tak jsme se dohodli, že přijdu ve tři a že zatím zjistí, jak je to s byty pro studenty.

Ve tři už tam čekala poměrně velká skupinka erasmáků, kteří měli stejný problém jako já (prý máme smůlu, ptz prioritu mají portugalští studenti, kteří tam byli loni - Což je samozřejmě jasné, proč by měl kolej dostat kluk z ČR nebo slečna z Jižní Koreje, když jsou mimolisabonští portugalští študáci, kteří si ho zaslouží vice, že?). No, klučina ze zahraničního rozadl každému z nás list s adresami 4 domů, kde by nás mohli ubytovat + zhruba podmínky. Tak jsme vyrazili.

Nakonec to nebyl tak špatný nápad, všichni jsme měli hned společné téma a aspoň jsme se rychle seznámili. Zatím to tu je taková směska, vedou Italové, kterých je tu asi 5, pak dva Poláci, Němka, již zmiňovaná slečna z Jižní Koreje, moje maličkost a ještě asi dvě slečny, u kterých si na národnost nevzpomenu. Každopádně všichni jsou v pohodě a vypadá to, že s nima bude sranda. Co se ubytování týče, hned první dům byl krásný, ale za pokoj chtěli 300 Eur, což jsme té paní odkývali, rozloučili jsme se a vyrazili k domu číslo dvě. Tam už to bylo o poznání lepší, správce byl jednak v pohodě klučina (očividně fanda Benficy Lisabon, jakmile jsem zmínil, že jsem z ČR, hned začal mluvit o Karlovi Poborském:)), byty také pěkné...no, co vám budu povídat, v jednom z nich teď sedím a myslim si, že jsem s výběrem udělal dobře. Sice je 210 Eur měsíčně dost v porovnání se 150ti, které byhcom platili na koleji, ale každý bude mít vlastní pokoj, máme tu záchod, kuchyň, koupelnu, obývák, pračku, wi-fi internet...zkrátka všechno. A hlavně jsem se mohl hned nastěhovat, což vzhledem k tomu, že jsem neměl dnes večer kde složit hlavu, bylo jedním z impulzů, proč jsem na to kývnul.

Pak už stačilo jen vyrazit do hostelu pro kufr (ve 3 ráno jsem na kochání se krásou historického Lisabonu neměl moc náladu, ale takhle navečer je to centrum opravdu moc pěkné) a po cca půlhodinovém boji jsem ho konečně dostal do pokoje (aby toho nebylo málo, kufr po cestě ztratil jedno ze dvou koleček, ale jelikož s nim už nikam cestovat nehodlám, nijak mě to netrápí). Také jsem zjistil, že tu mám ještě spolubydlíci, kluka a holčinu. Myslím, že to budou obyvatelé pokoje, který bude pro Michala a který mají do konce měsíce opustit, tak či onak, vypadali sympaticky, takže jestli se pletu nevadí, aspoň si i doma pokecáme anglicky.

Takže to byl můj první den v Lisabonu. Zítra v noci přiletí Honza, na jednu stranu mu závidím, že už nemusí řešit odvoz a ubytování, na stranu druhou ale musím říct, že to dneska byla rozhodně sranda a nakonec nebylo vůbec špatné letět jako první a nevědět, co čekat.

Na závěr přikládám pár fotek, abyste se mohli mrknout, jak to tu v Lisabonu vůbec vypadá:

To je samozřejmě jen taková malá ochutnávka, dneska jsem focení moc nestíhal, každopádně je ale co fotit, takže fotky budou jen a jen přibývat. Tímto se také s vámi pro dnešek loučím, jak tak koukám, rozepsal jsem se více, než jsme měl v plánu, ale asi uznáte, že tohle se zkrátit prostě nedalo:) Blog se budu snažit aktualizovat co nejvíce, abyste měli představu, jak to tady na jihozápadě Evropy vlastně vypadá.

Mějte se, ahoj ;)

Filip